Známe
je všichni buď z vlastní zkušenosti, nebo skrze lidi okolo nás. Nemoci či zdravotní potíže různé závažnosti
se staly běžnou součástí našich životů. Jedná se o stavy, kdy nás naše tělo
obtěžuje nebo omezuje různými symptomy, které je třeba pokud možno co nejdříve
odstranit. Nebo je to jinak?
Pro pochopení původu
nemocí je nutné si přiblížit vzájemný vztah mezi tělem a myslí. Dnes již není
žádným tajemstvím, že systém mysl – tělo je vzájemně těsně provázán. Např. při
přetížení jater bude při zátěžové situaci naší převládající emocí vztek a
agrese, při oslabení ledvin budeme prožívat spíše pocity strachu a úzkosti.
Podporou a čištěním těchto orgánů vstoupí do našeho života i větší vyrovnanost.
Ovlivňování působí samozřejmě i opačným směrem. Devastující účinek stresu a
negativního myšlení již nezastírá ani klasická medicína. Pocity lásky a štěstí
budou tělo naopak léčit a regenerovat. Naše tělo a mysl se navzájem úzce
ovlivňují. Přesto je to právě mysl, která má rozhodující vliv na vytváření
stavu zdraví nebo nemoci každého z nás.
Přirozeností člověka je
stav harmonie, štěstí, lásky a zdraví. Snad každý z nás již někdy zažil
onen prchavý pocit uvolnění, souladu se sebou samým i se světem kolem např. u
moře při východu slunce nebo v tichu lesa. Jak rychle se však tento pocit
vytrácí po návratu do toho, čemu říkáme běžný život. Současný člověk se na hony
vzdálil svojí podstatě a způsob života moderní civilizace je vlastně
manifestací tohoto odcizení se sobě samému. Neustálý stres, spěch, lpění,
touhy, očekávání, to vše nás uvádí do nesouladu a vzdaluje nás naší vnitřní
pravdě. Zapomínáme na ni. Ztrácíme se ve vnějším světě a zoufale v něm
hledáme to, co jsme sami uvnitř sebe ztratili. To vše je určitou formou
nevědomosti, která způsobuje buněčný stres a blokády ve volném proudu energie,
které se dříve či později projeví jako fyzická nemoc. Podobně jako se veškeré
produkty lidské činnosti ve vnějším světě musí objevit nejprve v lidské
mysli, aby se mohly realizovat v hmotném světě, tak se i nevědomé myšlenky
časem musí manifestovat formou nemoci v našem hmotném těle. Nemoc získaná
v průběhu života se tak stává materializací naší nevědomosti, odcizením se
sobě samému.
Co z toho vyplývá?
Zamyslíme-li se nad výše uvedeným, uvědomíme si, že nemoc není naším
nepřítelem, kterého je třeba zlikvidovat. Je spíše jakýmsi průvodcem, který nám
ukazuje, nakolik jsme se vzdálili svojí přirozenosti a vnitřnímu souladu. Buďme
za něj vděční, neboť nám nabízí příležitost se zastavit a položit si otázku, co
děláme špatně. Nemoc je zoufalým voláním hmotné části naší bytosti po změně.
Můžeme proti ní bojovat nebo zkusit pochopit, co nám chce říct. Nevědomost na
sebe může vzít celou řadu podob. Může se v životě projevovat jako nevědomé
působení rodinného systému, do kterého jsme se narodili nebo jako některá
nepřijatá část naší osobnosti, lenost, neochota ke změnám, požitkářství atd.
Může se však projevit také v doslovnějším významu toho slova jako nedostatek
relevantních informací ohledně zdravých stravovacích návyků nebo žádoucího
životního stylu, díky čemuž vystavujeme své tělo nárokům, které nemůže
dlouhodobě zvládnout. Možností je opravdu mnoho. Jen my sami známe svůj život
nejlépe a můžeme zdroj onoho nesouladu nalézt. Dobrým pomocníkem v našem
pátrání budiž především vnitřní bdělost. Schopnost vnímat a přiznat si nesoulad
ve svém nitru v okamžiku, kdy se objeví.
Je to opravdu výzva.
Nalézt oblast našeho vědomí, která se nachází v nerovnováze, přijmout tuto
skutečnost a změnit ji může být někdy obtížné. Mějme však na paměti, že
ignorování vzkazu našeho těla problém nikdy nevyřeší. Potlačení tělesných
symptomů pomocí chemických léků většinou způsobí propuknutí jiných příznaků,
často ještě závažnějších. Výzva našeho těla ke změně může být stále hlasitější
a její ignorování nebo nepochopení může mít fatální důsledky.
Nemoc zde není proto,
aby nás trápila a omezovala. Je to příležitost k návratu do našeho
přirozeného stavu bytí. Nestěžujme si proto na rány osudu a nelitujme se, neboť
to vyjadřuje nepochopení situace. Využijme tuto příležitost k vnitřnímu
růstu. Vnímejme vzkazy svého těla a nitra, buďme připraveni přijmout i
potenciálně nepříjemná zjištění o nás samých, aktivně vyhledávejme příslušné
informace, které by nám mohly pomoci. Buďme vytrvalí, mysleme pozitivně.
Pochopení vzkazu našeho těla může přinést nejen opětovné tělesné zdraví, ale i
větší vnitřní svobodu a růst nás jako lidských bytostí.